U koho skončila miliarda z CS Fondů?

V sobotních Lidových novinách vyšel obsáhlý článek mapující příběh jedné z největších zveřejněných kauz (ano existují mnohem větší), zabývající se ukradenými penězi z CS fondů. O co šlo:

Společnost CS Fond spravovala stejnojmenné fondy z kuponové privatizace. Tuto společnost v polovině 90. let koupila finanční skupina Motoinvest, jejíž nejvýznamnější tváří byl a dodnes je Pavel Tykač. Začátkem roku 1996 se spustil relativně živelný proces koncentrace a konsolidace vlastnických podílů, který volně navazoval na oficiální část kupónové privatizace, která vrcholila mezi lety 1996-1997. Tento proces spočíval ve skupování akcií od konkrétních vlastníků, investorů a fondů. Cílem bylo získat tzv. kontrolní balík akcií, umožňující rozhodování o ovládnuté společnosti a následně tuto společnost prodat strategickému investorovi. V době tohoto procesu nebylo dle zákona nutné o získání majority informovat veřejnost ani kohokoli dalšího a tak toto skupování probíhalo neveřejně. Motoinvest takto zcela legálně prostřednictvím svých dceřiných společností získal kontrolní balíky akcií. Každý měl možnost se zachovat stejně jako Motoinvest, vše bylo zcela legální.

Následně byla skupina Motoinvest obviněna z tzv. greenmailingu což je skoupení dostatečně velkého množství akcií minoritním akcionářem, které mu umožní ovlivnit rozhodování představenstva tak, aby společnost, tedy emitent, odkoupila tento jeho balík za vyšší než tržní cenu. Opět se nejednalo o nic nelegálního a neznámého a každý měl možnost se zachovat jako Motoinvest, který se striktně držel platných zákonů a norem. A přesně v tomto období začala "odkudsi" vznikat velmi široká animozita k čemukoliv spojenému s Motoinvestem. Noviny, televize, rádia a především tlak ze strany ČNB - vše bylo proti Motoinvestu. Proto jeho vlastníci rozhodli o ukončení činnosti skupiny a snažili se kapitalizovat vlastněná aktiva.

Tímto způsobem Motoinvest prodal 11.2.1997 správcovskou společnost CS Fondy, která měla na účtech hotovost z prodeje držených akcií, firmě Austel Enterprises. Ta ji prodala firmě Crassus, za níž stál Petr Müller. Crassus ji následně odprodal ruské firmě Kos-Mos, která v CS Fondech ustanovila předsedou tehdy dvacetiletého nezaměstnaného Václava Frantu (základní vzdělání), který  poté za účasti Josefa Vostárka a Pavla Satoranského v Plzeňské bance podepsal platební příkazy a změny účtů, které prvotně vedly k vytunelování fondů a ztrátě peněz. Peníze směřovaly na účet makléřské firmy Umana vedené v Plzeňské bance. Umana převedla peníze na účet firmy Swirglen (vlastník G.F. Kühn) a ta na účet firmy Treu Union (K.P. Schimmelpfennig-zároveň člen představenstva firmy Swirglen) v Lucembursku. GiroCredit banka tento transfer nahlásila jako podezřelý  Finančně analytickému útvaru MF a ten ho zablokoval. Maximální doba pozdržení platby je 48 hodin, kdy se musí buď platba povolit, nebo podat trestní oznámení. Tehdejším ředitelem FAU byl Jiří Kudlík, kterého promptně navštívili pánové Kühn (Swirglen) a Schimmelpfennig (Treu Union+Swirglen). Výsledkem jejich návštěvy bylo, že Kudlík nechal peníze odejít z ČR.

Toto byl zhruba popsaný počátek příběhu zvaného CS Fondy. Nejznámější osobou, která je s CS fondy spojována a vyšetřována, je již zmíněný Tykač. Podle článku LN však Tykačova role končí prodejem v té době ještě finančně zdravých fondů společnosti Austel Enterprises. Následně se rozjíždí kolotoč, při kterém se pokladnička fondů zcela vyprázdnila, vše doprovázejí informace a dezinformace nejrůznějšího druhu, přejmenování některých aktérů (Chobot se stal Buškem atd.), podaná a následně vyvrácená svědectví a další zvláštní kroky a události. Kdo tohle všechno organizoval? Podle Lidových novin na konci pavučiny tahají za nitky kontroverzní podnikatel a bývalý agent STB Petr Sisák a s ním Vasil Mohorita, známá postava předlistopadového režimu. Je otázkou, zda v příběhu není namočen ještě někdo další, o kom se vůbec nemluví.

Staré rčení praví, že ryba smrdí vždy od hlavy. Ta korupčnická, úplatná štika taktéž. Bude zajímavé sledovat, zda hlava této štiky zasmrádne natolik, že jí naše společnost pošle do izolace Pankrácké věznice, aby nezamořila ovzduší více než je zdrávo.

Co Vy na to, pane Josefe Tošovský?